ŠOHAJ A NAVIJÁK HERKULES 2
Díky našim členům máme k dispozici bohatý fotografický archív. Často se jedná o snímky velmi kvalitní, avšak chyběly k nim patřičné komentáře, vysvětlení, příběhy. Novým seriálem se pokusíme vyplnit mezeru v kronice Aeroklubu Krnov.
Na fotografii je větroň VT 125 Šohaj a v kabině sedí dnes již nežijící pilot AK Alois Janoušek. Byl to nadějný sportovní pilot větroňů. Bohužel brzy z rodinných důvodů ukončil v klubu činnost.
"V klubu jsme v té době měli VT 125 dva kusy. Jeden byl náš kmenový a druhý jsme dostali z AK Místek, který se zrušil. Místo tehdejšího letiště, zde vznikl vojenský raketový komplex, zajišťující obranu závodů u Ostravské průmyslové aglomerace." začíná své vyprávění F.Tuscher, bývalý předseda AK
"Spolu s tímto větroněm jsme také dostali jejich naviják Herkules 2. Tento naviják byl dvoububnový s pohonem pomocí hydraulické spojky. Motor o síle 125 HP, který v něm byl zabudován, pocházel ze zásob, které po roce 45 v ČKD Praha zbyly z již neuskutečněné výroby samohybných děl Jagdpanzer 38t. Tyto děla byla vybavena výkonným kanónem ráže 75 mm a v německé armádě toto dělo dostalo přidělené jméno " HETZER ". To jen pro zajímavost."
Navijáky H-2 úspěšně nahradily původní německé jednobubnové navijáky FORD, které po válce v licenci vyráběla firma Stratíĺek. Naviják FORD poháněl vidlicový osmiválec o výkonu 75 HP. Přenos síly se uskutečňoval přes dvoustupňovou převodovku a mechanickou spojku. Bylo tedy logické, že s příchodem navijáků H-2 byly navijáky FORD vyřazeny a následně zrušeny. Spotřeba benzinu na jeden start byla u jednobubnového FORDu v rozmezí 0,6 - 0,75 l na jeden start. U navijáku HERKULES 2 to bylo od 0,9 - 1,1 l na jeden start. ( jednosedadlovka - dvojsedadlovka)
Na snímku není originální H-2 z Krnova, jelikož náš naviják byl mírně upraven, jak konkrétně, to popisuje F. Tuscher:
- Zadní kryt palivové nádrže a rozvodovky bubnů nemá kryty bubnů. Ty si v AK demontovali, protože při vlekání se kryty chvěly a vlekař neměl vizuální kontrolu o stavu navíjení.
- Před vlekařem je původní světelná signalizace sestávající ze dvou reflektorů červeného a zeleného. Zavedením bílého terče s červeným startovacím křížem se přestal reflektor pravidelně používat.
- Také sklopná stříška, sloužící jako ochrana proti oslnění a jako ochrana vlekaře před stahovaným lanem po jeho vypnutí větroněm, se běžně nepoužívala. Při vlekání se zadní kryt chvěl a upevňovací popruh se uvolňoval a stříška padala na hlavu vlekaře.
- Vnější strana bubnu byla dodatečně zesílena přivařenými výztuhami z L profilu. Úprava se musela na všech navijácích dodatečně provést. Navíjená lana vnější přírubu postupně deformovala tak, že se počaly nepravidelně prohýbat a buben radiálně házel. Touto úpravou byl problém vyřešen.
- Jejich naviják nemá rovněž další úpravu, která spočívala v tom, že vodorovné táhlo s vodící kladkou, napojené na pásovou brzdu lanového bubnu, bylo doplněno o přivařené svislé táhlo. Táhlo umožňovalo vlekaři lépe a hlavně bezpečně odbržďovat navíjené lano a to zejména v jeho horní poloze, před vypnutím lana větroněm. V horní části táhla byla nasunuta prýžová ochrana ruky vlekaře.
